Na ředkvičky je často nahlíženo jako na jeden z prvních symbolů jara. Ale není nic snazšího než si pár semínek zasít do truhlíku a vypěstovat si tento vitamínový elixír doma ještě v zimním období.

Není pochyb, že se jedná o vitamínovou bombu, která má pro náš organismus v zimním období blahodárný vliv. Všechny barevné odrůdy ředkviček jsou bohatým zdrojem vitamínu C a B, vlákniny a minerálních látek. Typickou štiplavou chuť dodávají ředkvičkám hořčičné oleje, které rostlinu ochraňují před nebezpečnými mikroorganismy a před napadením škůdci. A stejně tak působí v našem těle, především v celém trávicím systému, který desinfikují od úst až po tlusté střevo. Hořčičné oleje ničí plísně a bakterie, které způsobují řadu střevních a žaludečních potíží, průjmy, nadýmání a další podobné problémy. Obdobně hořčičné oleje působí v nosohltanu, který také desinfikují a navíc napomáhají rozpouštět usazený sekret.

Úspěšní pěstitelé, kteří mají ředkviček nadbytek, je mohou uchovat na delší období zmrazením. Podušené ředkvičky lze snadno zamrazit. Následně je možné použít do salátů či z nich udělat obdobu houbové smaženice.

Pokud si nemůžeme ředkvičky vypěstovat sami, jsou celoročně k sehnání v obchodech. Některé kupující odráží jejich případně zavadlý stav. Ale ten není na škodu a na kvalitě ředkviček neubírá. Takové ředkvičky jsou vhodné pro teplenou úpravu, nebo jim svou krásu navrátí studená voda, do které je namočíme. Nasáknutá voda jim vrátí jejich ztracenou svěžest a vrátí se jim kulatý tvar.

Ředkvička, respektive její starší sestra ředkev byla využívána již v dávné minulosti. Je zařazována mezi nejstarší kulturní rostliny. Již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem se pěstovala v Číně, ale pravděpodobně pochází z Japonska. Nejtypičtější je její červená barva, ale setkat se můžeme s její bílou, žlutou, fialovou nebo černou barvou, případně i dvoubarevnou odrůdou.